Krása co je to?

Krása. Co je to krása? Všude čtu o krásách květin, krásných ženách, krásných mužích, krásné postavě... Krása nás obklopuje všude. Už od malinka slýcháváme, jak je to miminko krásné. I vše v našem životě podřizujeme kráse a aby se to, co máme, líbilo ostatním. A když se něco nepovede, tak zase slyšíme, jak se na tom příroda vyřádila a jak se to nepovedlo. Nepěkné věci každý hned odsoudí.

Když po ulici půjde skupinka hezkých holek, samozřejmě se za nimi chlapi otočí a naopak, ale když jdou po ulici postižené děti, otáčí se za nimi skoro všichni a proč? Jsou jiní? Jsou nehezcí? Z lítosti? Přiznejte si upřímně co uděláte, když je potkáte? Jdete za nimi a popovídáte si, a nebo se jim raději vyhnete? A proč? Protože sami nechcete a nebo vás napadne, co kdyby mě někdo viděl.

Já je potkávám často. Dříve byla škola pro postižené kousek od našeho domu. Dnes už je zrušená a mně se po nich stýská. Ano, jsou jiní a na pohled nejsou krásní, ale za to mají krásné duše. Mám doma pejsky a když jsem je zaslechla, hned jsem s pejsky vyběhla ven je pozdravit, strašně rádi se s nimi mazlili a psi je měli taky rádi. Když jsem je nezaregistrovala já, psi mě vždycky upozornili. Jejich smích a radost byly jako zvonky rolniček na Santových saních.

Ze začátku si mě nedůvěřivě prohlížely, ale po čase, když jsem ty děti potkala, se mi vrhaly do náruče. Ještě dnes, když si na ně vzpomenu, mi z očí stékají slzy. Ano, chybí mi a moc. Pracuji v Otrokovicích a tam potkávám podobné děti, i když už starší. Zastavím se s nimi, zeptám se, jak se mají a děti jsou šťastné za trošku toho zájmu. Okolo nás chodí lidé, na mě se dívají divně a děti obchází obloukem, jakoby byly prašivé. Je mi těch lidí líto. Milují krásno a tyto děti tam nepatří. Ale uvědomují si tito lidé, že je povrchní krása pomíjivá a zůstane jen krása duše? Myslím si, že ne. Jsou tak povrchní, že do hloubky nikdy neprohlédnou.

 Tak co je to krása? Proč všichni oslavujeme krásu povrchní a té opravdové si všimne málokdo? Vždyť i láska, základ našeho života neoslavuje krásu povrchní. Která matka řekne, že její dítě je nepěkné, i když je třeba postižené nebo nevzhledné? Žádná, protože láska k jejímu dítěti jí ukáže tu pravou krásu. Zrovna tak je to i s mužem a ženou. Na věky spolu zůstanou jen ty páry, které poznají opravdovou krásu, krásu duše. Protože i když zestárnou, zakulatí se nebo zkrabatí vráskami, ta krása duše zůstane navěky. Podle mě je tato skrytá krása královnou. Proč se všichni drží určitého standardu a kdo jej nastavuje? Myslím si, že jsou to lidé, kteří jdou po penězích, proto nám ukazují krásné věci, které se nám budou líbit, a my za nimi jdeme, ale kam dojdeme?

Již dnes jsou lidé, kteří kvůli povrchové kráse jsou ochotni obětovat zdraví, ba dokonce i život. Je pro nás povrchová krása opravdu tak důležitá? Krásné květiny také kupujeme, protože jsou krásné, ale co s nimi uděláme, když odkvetou a seschnou? Dopadneme tak i my lidé? Co s námi udělá společnost, když zestárneme? Bude se v budoucnu někdo pozastavovat nad tím, že jsme pracovití, spolehliví, zruční, milující a že máme krásnou duši?

Zastavte se na chvilinku a zamyslete se, co je krásné pro Vás?